Užitečný život, občanské sdružení
Nemluvme o integraci. Uskutečňujme ji.
Úvod   Kdo jsme   Lidé   Fotky   Kontakt
občanské sdružení

Jsou konvalinky v Ekvádoru?

obrazek

Na tuto otázku, vzhledem k tomu, že nejsem botanik, neznám odpověď. Zato znám odpověď na otázku: „Byly konvalinky v Ekvádoru?“ ANO! Alespoň jedna – naše známá Konvalinka s velkým „K“, a to hned na měsíc. Prohlédnout si ty stovky fotek a vyslechnout nadšené vyprávění od zářící Konvalinky – to si s ní asi budete muset smluvit schůzku. Ale pro ty z vás, kteří k tomu nenajdete příležitost v nejbližších dnech, nabízím alespoň malou ochutnávku. Pohodlně se usaďte do ušáku, natáhněte si nohy a už k vám míří první řádky a obrázky…

PROČ SES ROZHODLA ZROVNA PRO EKVÁDOR?
„Ráda bych vychvalovala všechny přednosti, krásy a zajímavosti Ekvádoru, kvůli kterým jsem chtěla jet zrovna tam…Pravda je, že to tak vyplynulo samo. Rozhodla jsem se jet s lidmi, kteří si vybrali zrovna Ekvádor.“

obrazek

CO ZÁKLADNÍ REÁLIE VAŠÍ CESTY – S KÝM JSI JELA, NA JAK DLOUHO, CO NEJDŮLEŽITĚJŠÍHO JSI MĚLA S SEBOU A TAK?
„Jela jsem s 5 lidmi, povoláním a potrefením rovněž biology, přesně na měsíc. S sebou jsme měli hlavně peníze (jak jinak), spacáky, stan, nůž, kartáček na zuby, no a pak antimalarika, živočišný uhlí, Imudon a Becherovku jako dezinfekci“

obrazek

A TO JE ZAJÍMAVÝ, V ČEM SE PODLE TEBE LIŠÍ CESTOVÁNÍ S BIOLOGY OD CESTOVÁNÍ SE ZBYTKEM POPULACE?
„Podle mě vydrží mnohem dýl nadšenějc (hlasitějc) a podrobnějc obdivovat a fotit a zkoumat předmět svého potrefeného zájmu (kytky, ptáky, mravence atd.), což většinu lidí biologům neuvyklých začne po 3 dnech mírně nudit, vznětlivější povahy až štvát Ale na naši obranu musím zároveň i říct, že vedle zvýšeného zájmu o kytky a zvířata dokážeme obdivovat i kulturní památky, ochutnávat místní speciality a vůbec si užívat cestování, občas i s nějakou turistickou atrakcí.“

obrazek

CO JSTE OCHUTNÁVALI ZA MÍSTNÍ SPECIALITY A ČÍM JSTE SE TAM VLASTNĚ CELÝ MĚSÍC ŽIVILI? LIŠÍ SE NĚJAK STRAVOVÁNÍ TAM A TADY?
„V podstatě jsme jedli jen místní jídlo, z Čech jsme vezli jen něco málo sladkostí a pár instantních polívek jako poslední záchranu. Mezi běžná jídla tam patří kuře, hovězí nebo ryba s rýží (v hospodě), na ulici pak pečená kukuřice nebo maso na špejli. A pak jsme samozřejmě ochutnávali místní tropické ovoce. Asi nejexotičtější jídlo pro mě byly různé mořské potvory a pečené morče…jinak až na pařátky v slepičí polívce, koriandr skoro ve všem skoro nikde žádné podstatnější zádrhely. Možná drobná odlišnost ve stravování je v tom, že se v Ekvádoru mnohem víc jí na ulici – ať už jídlo koupené u pouličních grilů nebo jakési jídelny pod širým nebem (několik hrnců s jídlem a přílohami, které si můžete nakombinovat podle vlastní chuti). Existuje tam samozřejmě i místní obdoba fastfoodů – ale ty jsou dost drahé a naštěstí jich není moc.“

JAK JSTE SE TAM DOMLOUVALI VLASTNĚ S DOMORODCI?
„Španělsky, někdy „zuzkošpanělsky“ – my jsme řekli Zuzce – řekni to – a ona to přeložila S turisty se dalo i anglicky. No a pak univerzálním jazykem – rukama nohama.“

JAK JSTE TAM VLASTNĚ BYDLELI, SPALI?
„Ve městech a ve vsích jsme spali v hotýlcích, v horách ve stanu nebo v chatě strážců národního parku.“

AHA, A KOLIK JSTE UŠLI, UJELI KILOMETRŮ PO EKVÁDORU A ČÍM JSTE SE TAM POHYBOVALI?
„Kilometrů jsme ušli a ujeli a vylezli nepočítaně…přibližně…hrozně moc! Pohybovali jsme se, čím to zrovna šlo, úplně nejčastěji autobusy různých velikostí a vybavení, občas taxíky, sem tam i na motorové kanoi a loďce, výjimečně na korbě auta a v hlavním městě i trolejbusem.“

obrazek

LIŠÍ SE NĚJAK CESTOVÁNÍ AUTOBUSEM V EKVÁDORU A TADY U NÁS?
„No hlavně hudbou v rádiu a výběrem filmů na videu, což tam v autobuse běží neustále. Pak ubíhající krajinou za oknem, spolucestujícími. Pravda, občas i kvalitou silnic – někdy se jízda podobá slalomu mezi dírami v asfaltu…a občas tam asfalt není vůbec. No a samozřejmě větší počet serpentin, strmých srazů a sesuvů půdy po deštích.“

obrazek

CO TĚ VLASTNĚ PRVNÍ NAPADNE, KDYŽ ŘEKNEŠ VZPOMÍNKY NA EKVÁDOR?
„Hlavně bych řekla setkání s lidmi a s přírodou – často je to navzájem propojené…Indiánky v krojích s dětmi v šátcích na zádech, smlouvání s prodavači, pohled na deštný prales z malé plošinky nad korunami stromů cca 30m nad zemí, prolézání jeskyní s vodou a bahnem, jízda na korbě auta, koupání v termálních lázních na úpatí činné sopky, bloudění v horách se stovkami ledovcových jezer, zasněžený vrchol sopky v mezeře mezi mraky, můj nejvyšší výstup – na vrchol sopky – 4680m n.m., delfín vynořující se 2 m od kánoe, spousta kytek a zvířat (papoušci, opice, motýli), o kterých člověk jen četl nebo je viděl v televizi, obrovské indiánské město Chan chan…“

obrazek

BYLA NĚJAKÁ CHVÍLE, KDY SES V EKVÁDORU BÁLA?
„Asi trochu šok byl přejezd noční Limou z letiště do hotelu. Přeci jen, Jižní Amerika je…svá No a pak když kamarádka dostala čtyřicítku horečku a nešla jí srazit.“

V ČEM JE JIŽNÍ AMERIKA SVÁ? NEUMÍM SI TO PŘEDSTAVIT…
„Hlavně Lima v Peru, km jsme přiletěly, byla svá…neevropská. Všude hrozně odpadků, v tom vlhku a vedru se k tomu pojil i slušný zápach…hranaté oprýskané a věčně rozestavěné baráčky…spousta taxíků, protože tam málokdo má na vlastní auto…lidi jiné národnosti, od kterých nevíš, co máš čekat (Jihoameričani mají mnohem menší osobní zónu než Evropani)

obrazek

A JAK JSTE VYŘEŠILI SITUACI S NEMOCNOU KAMARÁDKOU?
„Zavolali jsme doktora (tedy Zuzka, která uměla jako jediná dobře španělsky). Ten asi po dvou dlouhých hodinách dorazil (bylo to přímo v Limě), řekl, že to není ani slepák, ani malárie, ani nic vážnějšího a předepsal prášky na sražení horečky a zmírnění křečí v žaludku.“

TAKŽE TO DOPADLO NAKONEC DOBŘE?
„No a druhý den už byla kamarádka schopná podstoupit 16hodinovou cestu na sever směrem do Ekvádoru busem.“

A KDYŽ BYS NÁM MĚLA SVĚŘIT NĚJAKOU KURIOZITU, ZAJÍMAVOST ZE SVÉHO CESTOVÁNÍ?
„Co mi přišlo zajímavý – jasně kromě věcí, které jsem popisovala, že mi nejvíc utkvěly – systém místní přepravy – autobusy jezdí skoro všude a skoro pořád, stačí si stoupnout na silnici a mávnout. To se bohužel nedá říct o „stopování“ lodí. S těmi to byla naopak dost adrenalinová zábava – zastaví, nezastaví…dostanem se z džungle do civilizace, doplavem, prosekáme se džunglí nebo tu založíme rodinu Navíc občas autobusem proběhne prodavač s jídlem a pitím, což se na těch dlouhých cestách občas hodí, zvlášť když člověk chytí první bus, který jede, aniž si předtím stihl nakoupit něco na cestu.“

obrazek

A PROSEKÁVALI JSTE SE Z DŽUNGLE NEBO ZAKLÁDALI RODINU?
„Nakonec jsme si jen 3 dny počkali – třikrát po ránu s nadějí sbalili stan, že UŽ…a nic. Místní mladíci už se s nadějí začali učit česky…a zase nic. Nakonec jsme ten kraj, kde si žijou na dvorku kondoři se slepicema, přeci jen opustili…“

NAVNADILO TĚ TO JEŠTĚ K DALŠÍMU CESTOVÁNÍ?
„Jestli mě to navnadilo…jo, rozhodně, třeba na Slovensko A možná i dál, už začínám střádat na další výpravu.“

obrazek

KAM KONKRÉTNĚ BUDE TAHLE VÝPRAVA MÍŘIT?
„Uvidíme…ale když už jsme pochytili nějaké základy španělštiny, Jižní Amerika pro změnu by nebyla špatná“

KDYBY SIS PŘEDSTAVILA INTEGROVANOU SKUPINU, JAKÉ MYSLÍŠ, ZE BY BYLY ŠANCE NA CESTOVÁNÍ PO EKVÁDORU?
„Integrovaná skupina…hmm…nemožný to není. I když v Ekvádoru si určitě na bezbariérovost moc nehrají. Místy nebyli moc zvyklí ani na bílé turisty. Na druhou stranu, ubytování se dá sehnat skoro všude, takže spíš záleží na tom, co kdo snese“

A CO SIS DOVEZLA JAKO SPRÁVNÝ TURISTA ZA SUVENÝRY?
„Suvenýry? Hlavně spoustu fotek. A pak něco cingrlátek (když jsou tam všude a levné, nekupte to), oblečení (z alpaky = vlna z lamy, nekupte to), dobrot (sladké, nekupte to) a hromadu kamenů (těžké, ale krásné, nechte je tam)…a pak spoustu štípanců od komárů a muchniček, který nechtějí zmizet a přestat svědit“

obrazek

A TEĎ TROCHA MÍSTA PRO TEBE NA KONEC – CO BYS CHTĚLA O SVÉM CESTOVÁNÍ PO EKVÁDORU JEŠTĚ ŘÍCT A NEZAZNĚLO TO?
„Ekvádor fakt stojí za zhlédnutí a procestování…co víc říct. Je to trochu jak zážitkový kurz, dokud to člověk nezažije na vlastní kůži, nepochopí…“

Za rozhovor děkuje Evka

««« Předchozí text: Poselství 2007 Následující text: No tohle, pane Hohle! aneb O co jste přišli v Poděbradech »»»

Evka Reitmayerová | 27.3.2007 Út 08:50 | Reportáže, Užovka | 0 | Sdílet

Podporujeme osobní rozvoj mladých lidí s postižením i bez něj. Pořádáme zážitkové kurzy, výlety za kulturou, přírodou a pohodou, sportovní, turistické a další akce.




Bude
Freedom4, čtvrtky večer
      integrovaná taneční skupina
Koňská miniopera, jaro
      víkendy s koňmi
Seminář Zpětná vazba
      17.-19.10.2014, vzdělávací víkend

Bylo
Arbor Vitae • Divadlo fórum • Doteky moře • Fontána • Forest Run • Nanečisto • Vy-tváření • Seminář Zpětná vazba
Text to HTML converter and formatter