Užitečný život, občanské sdružení
Nemluvme o integraci. Uskutečňujme ji.
Úvod   Kdo jsme   Lidé   Fotky   Kontakt
občanské sdružení

Bodamské jezero a Poselství 2007

O cestování při jezeře Bodamském – Poselství 2007

Bylo nás osm a šest dní jsme putovali pěti zeměmi, přičemž v některých jsme byli i vícekrát. Vzhledem k zájmu o důkladnější průzkum města Kostnice (Konstanz) a okolí jsme se vzdali návštěvy Zürichu. Referovat budu od konce a krátce.

Že všichni účastníci přežili asi nikoho nepřekvapí. Přežili jsme bez modřin (nebo?), jen s pár komářími štípanci, bolavými klouby a svaly, navlhlými svršky a spacáky, až na nepatrnou ztrátu (k radosti snad všech se ten ztracený pas zase našel) bez závažnějších ztrát…Neztratili jsme se ani v Lichtenštejnsku, ani v Rakousku, ani ve Švýcarsku, jen na chvilku v Konstanci (tj.v Německu), ale opět jsme se našli. Hlady jsme netrpěli, ba naopak. Počasí nám přálo, až na konci jsme byli skropeni velmi intenzivním deštěm, který se krátce po našem příjezdu do Čech strhl i v Čechách.

Konstanz je město, v němž si i dnes mnoho turistů z celého světa vzpomene na statečného a věrného Božího služebníka, mistra Jana Husa z Čech, který roku 1415 položil svůj život za pravdu. Aby ta „jeho“ pravda nemohla nikoho nakazit, byl upálen, prach z jeho těla vhozen do jezera Bodamského, a tím vytvořeny podmínky pro to, aby byl zapomenut či nanejvýš vzpomínán jako příklad zločince či nešťastníka, jehož není radno následovat. Několika úryvky z knihy „O koncilu Kostnickém“ jsme si aspoň připomněli ony události, které předcházely jeho upálení. Koupali jsme se též v jezeře Bodamském, do něhož byl prach z jeho těla vhozen. Konstanz je počtem obyvatel přibližně velké asi jako České Budějovice a podobně jako v Praze mají zde některé domy svá znamení. V ulici „Kočičí“ kupříkladu narazíte na dům „U kočky“ (kde jsme s Monikou držely půlminutu ticha při vzpomínce na její opuštěnou micku) , „U kocoura“ či dům „U ptáčka“. Jinde zase najdete domy „U orla“, červeného, černého či zlatého. Pokud přijdete ve správný den (tedy kterýkoli mimo pondělí) a včas (nejlépe brzy po poledni, neboť kolem 17té je již zavřeno), máte možnost shlédnout různá muzea, např.muzeum Husovo. V přístavu stojí zachovalý Dům koncilní (Konzilhaus), kde se v 15.století konal onen koncil, který řešil problém tří papežů, „kacíře“ Jana Husa a jiné věroučné otázky.

Na ostrově Mainau poblíž Kostnice je v letním období ráj květin a motýlů. Zajímavá byla integrovaná zahrada, kde byly vytvořeny podmínky pro lidi na vozíku či pro nevidomé. Monika si například četla Braillovým písmem psané popisky (v němčině) a podle chuti a vůně se nám dařilo některým porozumět. V Motýlím domě byli někteří motýlí jedinci pěkně nezbední,usedali a vzlétali jak se jim zachtělo…Lovci s foťáky se trochu zapotili, než nějaké nalovili…Zuzka podávala výkony vrcholového sportovce, když nás proháněla ostrovem…

U vodopádů Rýnských jsme mohli pozorovat kachničky, které si žijí v bezpečí poblíž nebezpečí. Ty vodopády stojí za shlédnutí, jsou největší v Evropě, na výšku mají sice jen cca 21–23 m, na šířku ale 150 m. V Čechách máme vodopády o výšce 148 m zvané Pančavské (ty jsou u nás nejvyšší, hned po nich jsou Pudlavské) a také vodopády Mumlavské, které mají na výšku jen 8m, ale jsou považovány za nejkrásnější. Ve světě je nejvyšší vodopád Salto Angel (čti anchel), který má na výšku téměř 1km. Stejně jako vodopády Iguazú se nalézají v Jižní Americe a podobně jako vodopád Rýnský, Niagarský či Viktoriiny jsou na hranici dvou států. Vodopád Rýnský se nachází na hranici Německa a Švýcarska…Vodopádů se prostě asi nikdo nechtěl hned tak vzdát. Není divu. Jde o zázrak přírody, dílo přímo sochařské. Vodopád Rýnský byl dotvořen více geologickými procesy, jednak akumulací, jednak erozí. Ledovec putující z Alp s sebou na jedné straně různé horniny přinesl, na druhé straně si dotvořil své koryto, odemlel všechny měkčí hmoty a promlel se až na horniny pevnější a tvrdší.

Lichtenštejnsko (Licht=světlo,Stein=kámen) bylo při naší kraťoulinké návštěvě zaplaveno sluncem a i když malé rozlohou, vrylo se nám do paměti myslím nezapomenutelně… Ľubo podal zasvěcený výklad počínaje dávnou historií až do současnosti. Paláce Lichtenštejnský či Kinských jsou připomínkou svazků Čech a této alplské zemičky.

Naše putování začalo ve městě Bregenz, administrativním centru Vorarlbergu (Rakousko). Tam jsme si připomněli keltskou minulost a následné další obsazování Římany, Germány a Alemány. Na vyhlídce nás pak zaujaly krávy se zvonci a natrhali jsme trochu dobromysli do salátu…

Osobně mě zaujalo, kolik toho nevidomí dokáží vidět či kolik lidé s poruchou pohybového aparátu dokáží „nachodit po rukou“…

Milena Corredorová

««« Předchozí text: Putování do Havany: Co v Karibiku neuvidíte Následující text: HRA - zážitkový seminář »»»

Denisa Krumpová | 29.8.2007 St 08:24 | Užovka, Reportáže | 0 | Sdílet

Podporujeme osobní rozvoj mladých lidí s postižením i bez něj. Pořádáme zážitkové kurzy, výlety za kulturou, přírodou a pohodou, sportovní, turistické a další akce.




Bude
Freedom4, čtvrtky večer
      integrovaná taneční skupina
Koňská miniopera, jaro
      víkendy s koňmi
Seminář Zpětná vazba
      17.-19.10.2014, vzdělávací víkend

Bylo
Arbor Vitae • Divadlo fórum • Doteky moře • Fontána • Forest Run • Nanečisto • Vy-tváření • Seminář Zpětná vazba
Text to HTML converter and formatter